Výlet do „království husaciny“

Patří k trendům posledních desetiletí vnímat regionální gastronomii jako součást turistických programů, podporu motivace k cestování. Nejde o trend oblastní, či jen některé země – jde o jev možno říci globální. Najdou se země – zejména ty exotické – kde tamní kuchyně stojí na předním místě mezi návštěvnickými lákadly. Pojmy jako pizza, paella, boršč, eintopf, spaghetti, wiener schnitzel, těm rozumí scestovalí lidé na celém světě. Něco takového, i když ne zrovna globálně proslulého mají i na Slovensku – a není to daleko od našich hranic.

Dvacet minut autem severně od Bratislavy – a jsme v zajímavém světě. Pod svahy Malých Karpat v okrese Pezinok leží obec, kterou zná již i mnohý Čech. Jmenuje se Slovenský Grob a je věhlasná více než stoletou tradicí chovu a přípravy pečených hus s bramborovými plackami – „lokšemi“ a zelím. Založili ji prý přistěhovalci z Chorvatska. Každoročně počátkem září se zdejší obyvatelé nastrojí do bohatě zdobených krojů, aby si užili slavnost „Královstva husaciny“.

Letos – jak jsme se na vlastní oči přesvědčili – byla však na rozdíl od minulých  let mnohem slavnostnější díky výjimečně inscenované historické hře. O co šlo? Byla ohlášena návštěva císařovny Marie Terezie, po obnovené korunovaci koncem června v Bratislavě. Na pódium před zaplněnou náves přijela sličná „císařovna“ s průvodem bubeníků a ozbrojené stráže. Přivítal ji osobně bratislavský župan spolu se starostou Slovenského Grobu. Vyvrcholením slavnosti pak po zdvořilostních projevech bylo odhalení okázalé, 3 m vysoké bronzové sochy husy. Nový symbol městečka dominuje návsi na konci umělé říčky na břehu jezírka s fontánou. Následovaly velkolepé hody v devíti místních pohostinských zařízeních. Všude zněla muzika, vystoupil folklórní soubor Čečinka.

Slavilo se i v pivnici „U zlatej husi“ kterou vede už desítky let paní Anna Jajcayová. Věnuje se pečení hus již 46 let a vybudovala úspěšnou rodinnou restauraci se stopadesáti místy k sezení, částečně situovanými v nádherně upravené zahradě. Jako předkrm tu servírují skvělá husí játra a jako hlavní chod pečenou husu s bramborovými lokšemi a červeným zelím. Zpracují na 2300 hus ročně, každá váží průměrně sedm kilogramů. Vozí se z Galanty, pečou se cca 3,5 hodiny v hliněném pekáči. Vzniká neodolatelná pochoutka, za níž přijíždějí labužníci z celého světa. Slavnost, jak jsme ji zažili, není zdaleka jedinou podobnou událostí v roce.

Pověst uvedeného skvělého jídla je široce rozšířená, po celý rok se tu střídají jak individuální labužníci, tak rodiny, firmy, různé spolky a společnosti. Občas se koná i svatba, oslava jubilea, apod. – vždy se slavnou grobskou husacinou a lokšemi na stole. Stojí za to se tu zastavit, takový zážitek není jinde k nalezení…

Miroslav Navara