Köszeg – starobylé město s malým domem

Příhraniční maďarské městečko Köszeg je vítaným zpestřením na cestě do druhých největších maďarských lázní Bükfürdő (více o lázních zde). Spletitá síť starobylých uliček, dochované části městského opevnění, středověké brány a kostely společně s majestátním hradem dodávají městu kouzelnou atmosféru.  

Obec, ležící na rakousko-maďarské hranici při úpatí Kőszegského pohoří, se významně zapsala do evropské historie svou obranou proti Turkům počátkem 16. století, kteří zde byli zastavení při svém tažení na Vídeň. Když turecký sultán Sulejman v roce 1532 se 60 000 bojovníky obléhal město, postavil se hejtman Jurisics s nespočetnými obránci útočníkům na odpor a bránil se celých 25 dní. Na konci neúspěšných bojů se obě strany dohodly, že Jurisics formálně vyvěsí tureckou vlajku a Turci bez dalších bojů odtáhnou. Turci se stáhli v 11 hodin a na památku této události se v Kőszegu od té doby vždy hodinu před polednem rozeznívají zvony. 

Jurisicsovo náměstí

Spleť historických uliček vybízí k tomu se jen tak toulat a objevovat nesčetná zákoutí a krásy městečka. Jelikož je Köszeg relativně malé město, dříve nebo později vás tyto uličky přivedou na jedno z nejkrásnějších náměstí Maďarska – Jurisics tér. Náměstí, plné barevných gotických, renesančních a barokních budov, dominuje Kostel sv. Emericha.  Jedním z klenotů Jurisicsova náměstí je také někdejší Městská kašna. Vznikla roku 1766 na místě jedné z dřívějších rumpálových studen. Nedaleko se nachází mariánský sloup. Dílo z roku 1739 je prací šoproňského kamenického mistra Lorenze Eisenköbela.

Hlavní náměstí

Hlavnímu náměstí v Köszegu dominuje impozantní Kostel Ježíšova srdce. Byl postaven v roce 1892-1894 v novogotickém slohu podle plánů vídeňského architekta Ludwiga Schöne. Budova s jedinečným stavebním řešením je vysoká 57 metrů a jde o nejvyšší budovu města. Kostel uctivě shlíží na sousoší sv. trojice, které bylo postaveno v r. 1713 na památku morové epidemie. 

Mezi řadou budov hlavního náměstí se vymyká jeden z domů svou velikostí. Jedná se o nejmenší dům v Maďarsku. Krčí se mezi svými velkými sourozenci a s hrdostí sleduje čilý ruch města.

Hrad Jurisics

Hrad, pojmenovaný podle hejtmana Miklóse Jurisicse, vtiskl městu osobitou tvář. Jde o kulturní centrum města. Nachází se zde hradní muzeum. Stálá výstava s názvem „Obrázky z historie města Kőszeg“ představuje archeologické a místopisné dokumenty o Kőszegu, jakož i zbraně a předměty z Jurisicsovy doby. 

Někdejší panská pevnost, složená ze dvou částí, leží v severozápadní části Vnitřního města,  obehnaného hradbami a hradními příkopy. Od ostatních částí města ji kdysi oddělovaly také zvláštní vodní příkopy. Vnitřní hrad má půdorys nepravidelného lichoběžníku, jehož dvě strany kopírují linii městských hradeb. Půdorys a poloha předního hradu naopak vůbec neodpovídají hradbám ani struktuře ulic. To dokazuje, že přední hrad existoval již v době vzniku dnešní soustavy ulic.

Ke vchodu do předního hradu vede zděný most klenoucí se nad někdejším vodním příkopem. Na nádvoří předního hradu stojí socha Miklóse Jurisicse, odhalená v rámci hradních slavností v roce 1963.

Město plné muzeí

O tom, že v Kőszegu se muzeím daří, svědčí i to, že v areálu hradu nenaleznete pouze již zmiňované muzeum. Hradní nádvoří totiž hostí ještě jeden výstavní prostor. Zajímavý a velmi sladký – muzeum marcipánu. To je tvořeno uměleckými výtvory a nástroji, které sloužily k jeho výrobě. V druhé části muzea je vinotéka, která nabízí přehlídku vín z různých oblastí Maďarska. Naleznete zde i obchůdek plný sladkých suvenýrů.

Farmaceutické muzeum v lékárně U zlatého jednorožce vás zasvětí do historie lékáren Západního Zadunajska. Prohlédnete si také léčivé byliny používané ve středověku. 

Poštovní muzeum nabízí krásně prostory s jedinečnou atmosférou, s výstavou historie pošty. Bylo otevřeno v roce 2004 v přízemních prostorách obnovené památkové budovy bývalého poštovního mistra Samuela Gerhausera.

Toto malé Maďarské město, plné pamětihodností, protkáné historií a romantickými zákoutími, stojí za malou odbočku na vaší cestě do lázní Bükfürdő. 

⋅ Zbyněk Metelka