Den rakouského vína

Už se stalo jakousi tradicí, že v posledních týdnech měsíce listopadu obchodní oddělení Rakouského velvyslanectví v Praze (Advantage Austria) pořádá v pražském hotelu Diplomat populární akci pod názvem Den rakouského vína. Tento spíše podvečer je mezi českými obchodníky s vínem, sommeliéry, gastronomy či odbornými novináři velice populární. Rakousko má stejnou zeměpisnou šířku jako Burgundsko. Na rozdíl od této proslulé francouzské oblasti jsou u našeho jižního souseda rozdíly teplot podstatně výraznější. Horké letní dny a chladné noci pak dávají vzniknout výborným vínům. Tolik teorie. Jak vypadá praxe, přijelo do Prahy ukázat 26 rakouských vinařů téměř ze všech vinařských oblastí našeho jižního souseda. A to si jistě pozornost zasluhuje.

Vinaři v Rakousku obhospodařují zhruba 50.000 ha vinic. Ročně tak vyprodukují 2-3 miliony hektolitrů vína. V roce 1993 jim situaci trochu znesnadnil zpřísněný vinařský zákon, který administrativně omezil výnos zdejších vinic na maximálně 9.000 kg hroznů na hektar. To znamená přibližně 60 hektolitrů vína podle odrůdy. Svým způsobem toto omezení dohnalo rakouské vinaře k tomu, aby se výrazně soustředili na kvalitu produkce. Historie prokázala, že to nebylo od věci. Jinak téměř sedmdesát procent rakouských vín tvoří kultivary pro výrobu bílých vín. Nástupem vynikající a zde vyšlechtěné odrůdy Zweigeltrebe, se čím dál, tím více objevují na trhu i velice kvalitní rakouská červená vína. Rakouské vinaře trápí obdobné bolesti, jako ty naše. Letošní jarní mrazíky a pozdější sucho je potrápily stejně jako jejich kolegy v Čechách i na Moravě.

Někteří rakouští vinaři byli v Praze už minimálně podruhé.  Příkladem může být vinařství Faber-Köchl, které najdeme nedaleko českých hranic ve vinařské oblasti Weinviertel. Je zajímavé už tím, že ho vede sympatická dvojice matky Marie a dcery Anny. Dcera je vystudovaná enoložka, která se snaží, aby se jejich produkty vyráběly v souladu s přírodou. Proto obě vinařky provozují tzv. biovinařství. Vinice zatravňují, hnojí kompostem, soustřeďují se na zelené práce, probírají hrozny a vlastní sběr praktikují v několika fázích. Specializují se vcelku pochopitelně na místní Zelený Veltlín. Vinařství nabízí toto odrůdové víno v několika verzích. Nejdříve jako lehké letní víno, dále jako klasické Weinviertel DAC, později jako archívní či DAC Reserve.

Weinviertel je vůbec v České republice asi nejlépe známá oblast v Dolním Rakousku. Když už pro nic jiného, jezdíme tudy do Vídně a navíc zde pokračují vinařské stezky z Jižní Moravy. Mnozí naši milovníci vína si k tomuto koutu Rakouska vytvořili opravdu vřelý vztah. Proto také další firma pochází právě odtud. Vinař Ernst Zimmerl, určitě k velkým vinařům nepatří. Obhospodařuje kolem sedmi hektarů. Proto se specializuje na vína výrobně šetrná k životnímu prostředí a s limitovaným výnosem. Snaží se vyvarovat chemie a proti plevelům mezi keři nepoužívá glyfosfáty. Krom klasické nabídky jsme však u něj mohli ochutnat velice zajímavá a pitelná vína z loňského roku, a to Zelený Veltlín, Rýnské a Chardonnay, vše s obsahem 13 % alkoholu, vína s plnou chutí a navíc kouzelně aromatická.

Další vinaři přijeli z oblasti Burgenlandu. Špičkou v celé oblasti jsou vinice, které leží na břehu nebo poblíže Neziderského jezera, tedy Neusiedlersee. Ale nejen tam. V celé oblasti se daří především červeným vínům, ať už jde o Zweigelt, Frankovku, Pinot Noir nebo Svatovavřinecké. Potvrzuje to i vinař Paul Rittsteuer, který vlastní 10 hektarů vinic na severním břehu jezera. Přesto ale na 55 % rozlohy svých vinic pěstuje bílé kultivary.  Poměrně stejné je to i se sortimentem vinařství Zantho z Andau poblíže maďarských hranic. Firma vznikla spojením předního rakouského vinaře J. Umathuma a W. Pecka. Na 70 hektarech pěstují shora uvedené červené kultivary, ale nevyhýbají se ani klasickému Zelenému Veltlínu a Ryzlinku Vlašskému. Kromě tichých vín, vyrábějí i vína šumivá. Na vinicích pěstují také Muškát žlutý, ze kterého vyrábějí sladká botritická vína. Mimochodem, jejich etikety zdobí oblíbená ještěrka, podobná té od znojemského Znovínu. Společnost polovinu svojí produkce exportuje dále do Evropy i za oceán a je držitelkou významných certifikátů.

Další vinařství z oblasti Nesiderského jezera patří rodině Nittnausů, která ho provozuje v městečku Gols přibližně 300 let. Hans a Christine Nittnausovi, stejně jako ostatní v této oblasti, se zaměřili na červená vína, ale nevyhýbají se ani výrobě suchých bílých vín. Nechybí tradiční Zelený Veltlín či Chardonnay. Opět v sortimentu najdeme Muškát žlutý, který signalizuje, že tu také vyrábějí výběry z hroznů, botritická vína a vína ledová. Doplňují ho odrůdy Muskat Ottonel a v současnosti opomíjená odrůda Scheurebe. Symaptické je i to, že manželé do podnikání zapojili i své dva syny, Andrease a Hanse, o čemž jsme se mohli v Praze osobně přesvědčit.

Další zajímavou vinařskou oblastí je Kamptal. Je mimochodem jedna z nejmenších, prakticky na samé hranici pěstování révy vinné v Rakousku. Vinice jsou položené na jižní straně údolí Kamptal a vína se dost podobají znojemským či mělnickým. Ekologicky tu hospodaří Karl Angerer, který vlastní 20 hektarů vinic a nabízí škálu typických regionálních vín. Kromě nich najdeme v jeho sklepě i opravdový unikát. Jedná se o Červené Veltlínské, které kdysi uvedl na trh a v místě rozšířil jeho pradědeček, Sebastian. Mezi další zdejší vinaře patří i bratři Saxovi. Jejich vinařství má hodně dlouhou tradici. Vzniklo v roce 1660. A to zavazuje. Obhospodařují 30 hektarů vinic s částečně novou výsadbou. Vlastní ale také starou vinici s téměř padesátiletými keři Zeleného Veltlínu. Hrozny ze jmenované vinice zpracovávají zvlášť do speciální kategorie „Alte Reben“. Díky jemným kyselinkám člověk téměř nepozná, že víno obsahuje 13,5 % alkoholu.

Téměř v sousedství provozují v obci Hohenwarth vinařství a úžasnou restauraci manželé Hans a Uli Setzerovi. Hospodaří na vinicích s rozlohou 15 hektarů. Další hektary mají v pronájmu. Název obce Hohenwarth pochází ze slovního spojení „Hohe Warte“ (Vysoká hláska). Tu kdysi tvořil románský opevněný kostel z 11. století.  Vinice leží v nadmořské výšce 400 metrů nad mořem. Nacházejí se tak podstatně výše než ty sousední v oblasti Kamptalu a Wagramu a vyznačují se zcela zvláštním mikroklimatem. Samo vinařství prý existuje již od roku 1705. Veškeré vinice najdeme v okruhu dvou kilometrů od hohenwarthských vinných sklepů, přičemž ze stejné oblasti pocházejí i vykupované hrozny. Navzdory velmi nízkým srážkám (průměrně 400 l za rok) Setzerovi vinice dodatečně nezavlažují. Kořeny révy podle majitele sahají obzvláště hluboko. Proto ani réva během dlouhých období sucha netrpí nedostatkem vody. I tady pěstují především tradiční Veltlínské zelené, ale i místní specifické Veltlínské červené, ze kterého se samozřejmě vyrábí bílé víno. Z červených kultivarů tu převládá odrůda Zweigeltrebe.

Na druhém konci Rakouska, ve Štýrsku v obci Steinbach u Gamlitzu vlastní bratři Karl a Gustav Straussovi vinařství o rozloze 22 hektarů. Při výrobě vína se rozhodli rozdělit produkci do čtyř linií. První označují jako „Classic“ a tvoří ji odrůdy Vlašský Ryzlink, Savignon, Žlutý Muškát a místní odrůda Burgundského bílého (povšimněme si, že v Rakousku nechávají starý název a termín Rulandské používají velice málo) s názvem Morillon. Další řadu „Gamlitzberg“ zastupují odrůdy Chardonnay, Grauburgunder a Sauvignon Blanc. Další dvě linie představují vína, která stárnou v sudech. Jejich „Steinbach“ zraje v klasických velkých dubových sudech a „Rezerva“ 12 až 18 měsíců v sudech typu Barrique.

Říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo. I Den rakouského vína ji měl. Postaraly se o ni zástupkyně společnosti Die Käsemacher z městečka Vitis, které leží na bývalé oblíbené trase z Českých Velenic do Vídně nedaleko od našich hranic. Jak zdůraznila jedna z nich, Lisa Redl, společnost je mladá a moderní rakouská sýrárna, která zpracovává nejen kravské mléko, ale i ovčí a kozí. A tak se jejich vynikající kozí sýr s brusinkami a další s ořechy stal jakousi úžasnou slanou tečkou za letošní rakouskou listopadovou vinařskou prezentací.

Antonín Karoch