Za turistikou i pamlsky

U Hezounů ve Štramberku

Jistě budete souhlasit, že do rejstříku atraktivit, za kterými se vydáváme na cesty – ať už po vlastech českých, moravských či slezských, tak i do blízké i vzdálené ciziny – patří plnohodnotně i zážitky gastronomické.

Kuchyně italská, francouzská, španělská, řecká, arabská, čínská, thajská, mexická, to jsou pojmy, pod kterými si naprostá většina z nás dovede představit, co znamenají . A koneckonců nemusí často ani jít o celé soubory pokrmových zvyklostí a struktur, nezřídka stačí jediný pokrm, surovina, či část menu, abychom se vydali na pouť. Vzpomeňme třeba parmskou šunku, pekingskou kachnu, španělskou paellu, pizzu, japonskou jedovatou rybu fugu, ruský boršč, atd. A nemusí to být vždy jen pokrm, někdy jde třeba jen o nápoj, jako české pivo, mexickou tequilu, francouzský koňak nebo kalvádos, skotskou a irskou whisky, ruskou či finskou vodku, japonskou saké, slovenskou borovičku. Nu a zůstaneme-li doma, svou přitažlivost tohoto druhu mají jihomoravská vína, karlovarská Becherovka, Jelínkova slivovice z Vizovic, nebo známý trdelník, či – štramberské uši…    

Mají svou historickou tradici a základ. Roku 1241 nájezdnické tatarské vojsko leželo polem pod štramberským vrchem Kotouč, aby si odpočinulo mezi pleněním a ničením kraje. Tatarskou ukrutností vystrašení místní obyvatelé v obavách vzývali Boha, aby barbary odpudil. Jakoby Bůh vyslyšel, ozvalo se ohlušující hřmění a strhla se taková bouře, že přívaly vody Tatary spláchly. Nalezly se po nich jen pytle plné nasolených lidských uší, kterými dokazovali svému chánovi vítězné nájezdy proti křesťanům. Na paměť tehdejší boží pomoci se od těch dob ve Štramberku pečou nikoli slané, ale sladké, perníkové „uši“. Ty se staly nejen vyhledávanou pochoutkou, ale jako první česká potravina získaly ochrannou známku zeměpisného určení v rámci Evropské unie. Ve městě je dnes řada drobných pekáren, kde se uši vyrábějí. My jsme celý proces přípravy a pečení shlédli u Hezounů, kde se v prvním patře vyrábí – tradičně, ručně – a v přízemní cukrárně spolu s dalšími sladkostmi nabízí a prodává. Kromě originální pochoutky, kterou si každý odveze jako suvenýr, však ve Štramberku na své obdivovatele čeká řada dalších zajímavostí. Především, jako dominanta zaujme návštěvníky hrad Trúba na vrchu nad městem, odkud ze čtyřicetimetrové věže je skvělý výhled do dalekého okolí. Poté se zastavíme u zvonice na svahu pod hradem a u kostelů Sv. Jana Nepomuckého a sv. Kateřiny dole ve městě.  

Po rušném dnu, plném dojmů a zážitků, provázených i přiměřenými fyzickými výkony, můžeme zapadnout na dobrou večeři do restaurace v Městském pivovaru na štramberském náměstí. Mohu po vlastních zkušenostech doporučit: vaří tu výtečně a pivo je tu „jako křen“…

 

                                                                                                                            Miroslav Navara