Sasko – velmoc parních železnic
Jedna z nejbližších – úzkokolejka v Žitavských horách
Spolková země Sasko, s níž Česko bezprostředně sousedí, láká návštěvníky m. j. na neotřelý turistický produkt, nazvaný Cesta po parních železnicích v Sasku. Je přitažlivý nejen pro zanícené fanoušky „ocelových ořů“ na kolejích, ale zaujme i rodiny s dětmi a další příznivce. Na území Saska je lokalit, které lze objevovat a současně si užít projížděk historickými železničními soupravami, taženými zpravidla parními lokomotivami, udržovanými v perfektním stavu, značný počet. Avšak není nutné omezit se jen na objekty železniční, ale můžeme zamířit i za množstvím kulturně historických památek, přírodních krás či příležitostí k zábavě, rekreaci nebo sportu, nacházejícím se v jejich blízkosti.
Takovou oblastí je například okolí Žitavy (Zittau), situované na trojmezí Česka, Německa a Polska. Rozkládá se v okouzlujícím prostředí přírodního parku, kde nechybějí ani klimatické lázně. Snadná dosažitelnost (např. z Prahy pouhých 130 km) činí z tohoto cíle pro nás nabídku nepochybně zajímavou, byť – k naší škodě – dosud relativně neobjevenou a nedoceněnou…
Putování za půvaby Žitavských hor je ideální spojit s projížďkou Žitavskou úzkokolejkou, jezdící tu v pravidelném provozu. Historické vlakové soupravy vyjíždějí z Žitavy, v minulosti obchodního centra vzkvétajícího do té míry, že si vysloužila přízvisko „bohatá“. Ostatně bohatou Žitava zůstává dodnes, i když bohatství se více přesunulo do oblasti kulturních a muzeálních hodnot. Např. tzv. Žitavské postní plátno, pocházející z roku 1472 je naprosto jedinečnou ilustrací, v devadesáti obrazech popisující vývoj vztahů lidstva k víře v boha. Centrum města pak přiláká k romantice křivolakých uliček s obchůdky, pobízejícími k nákupu – třeba dobrot, či suvenýrů.
Trať úzkokolejky má délku 16 km, s několika pozruhodnými stanicemi. Nedaleko zastávky Olbersdorf můžeme objevit jezero, vzniklé zatopením někdejšího povrchového dolu. Dnes je oblíbeným místem pro odpočinek, zábavu a další zážitky, např. sportovní nebo gastronomické. Konečně poznávání místní gastronomie kdekoli v cizích zemích náleží mezi cestovatelské objevy. U jezera je možné půjčit si loďku, bezprostředním okolím také vede řada dobře značených cyklostezek v délce od 4,5 až po 10 km. Pokud by se nám tu zalíbilo, je k dispozici i moderně vybavený kemp.
Za stanicí Bertsdorf, ležící přibližně v polovině trati, se koleje rozdvojují. To návštěvníkům umožňuje zažít na železnici velmi zřídka viditelný jev: zdvojený – paralelní výjezd parních vlaků v pravidelném provozu. Jedna větev kolejí pokračuje odsud pod ruiny hradu a klášter Oybin. Ten založil císař a král Karel IV. v době, kdy Horní Lužice patřila k Čechám. Po druhé větvi kolejí dojedeme do malebné obce Jonsdorf, která si právem přisvojuje označení klimatické lázně. Obě konečné stanice úzkokolejky jsou ideálními východisky k výletům za lákadly v okolí. Vyrazíme-li od nádraží Oybin vzhůru ke hradu, neopomeneme nahlédnout do kostelíku, pozoruhodného tím, že jeho podlaha se směrem k oltáři svažuje, kopírujíce tak tvar skály, na níž stojí. Naprostá většina návštěvníků Oybinu neodolá nabídce využít služeb tzv. Oybiner Expressu. Jde o pestré vláčky, které vyvezou turisty k většině vyhlídek a pozoruhodných míst v okolí. Na některých z vrcholů nás přivítají restaurace, kde si užijeme místních specialit. Pro děti je u nádraží k dispozici i hřiště, vybudované ve stylu železnice. V klimatických lázních Jonsdorf nás zaujme především lázeňský park, v případě nevlídného počasí pak tzv. Motýlí dům, poskytující nevšední setkání s přírodou. V obou lokalitách zvou k očerstvení i věhlasné cukrárny, proslulé zejména v létě vyhledávanými vynikajícími zmrzlinami.
Úzkokolejka v Žitavě je ukázkou, jak atraktivní mohou být zážitky z programu Cesta po parních železnicích v Sasku. Tato spolková země se chlubí, že je zemí železnic. Na webu parnizaziteksasko.cz najdeme celý obsah této nabídky. Atraktivních bodů na všech trasách je tu vyjmenováno celkem jedenaosmdesát, volba tedy pro nás bude jistě velmi snadná…
Miroslav Navara