Předvánoční darování
Duch Vánoc na nás dýchá ze všech koutů. Jde tomu vůbec uniknout? Na náměstích září ozdobené stromy, v obchodních centrech na nás z výloh vykukuje zimní/vánoční výzdoba, ve městech probíhají tradiční předvánoční trhy, kde si můžete nakoupit ručně dělané výrobky a jiné hezké dárky. Ani já jsem tomuto „šílenství“ neunikla.
Příběh perníčkové umělkyně
Letos jsem měla to štěstí, že jsem si mohla poprvé ozdobit perníčky. Ne, že bych se k tomu extra měla, ale když už ta příležitost přišla, tak jsem se jí chopila s grácií. Není to vůbec jednoduché a smekám před všemi, kdo s tím mají trpělivost, představivost a jsou zruční – to mě trošku chybělo. A jak to začalo? Jednoho pátečního večera jsme obdrželi na stůl velký počet perníčků. Aby se nám to veseleji a rychleji zdobilo, vzešla z toho soutěž o nejkrásnější perníček od amatérů. Dostala jsem bílou polevu ve zdobítku a ujala jsem se „žezla.“ Měla jsem na výběr z hvězdiček, kostelíka, andělíčka, stromku, atd. Na začátek jsem nevěděla, kolik polevy vymačkávat, tak aby se mi to nerozlilo po celém povrchu, ale abych tam nakreslila něco, co alespoň bude rozpoznatelné. Pak následovala fáze, že mi docházela inspirace, co na cukroví malovat? To jsem si ale zapotila hlavičku, nakonec jsem volila i písmenka nebo letopočet, a když už nebylo cesty, tak jsem zabředla do výtvarného směru tečkování. Byla jsem ráda, když jsem svou dávku perníčků měla nazdobenou. Byla to fuška. Přiznám se, že jsem z toho měla pak příjemný pocit, který mě hřál na srdíčku. Takové to, když víte, že jste se zúčastnila prvních předvánočních tradic, pečení a zdobení perníčků k nim dle mne určitě patří, a můžete svým výtvorem pohostit hosty.
Být na chvíli dítětem
S příchodem adventu se objevují na internetu, v televizi nebo v časopisech, tipy a rady, jak si připravit adventní věnec. Kdybych byla zručná, vyrobila bych si ho sama, ale bohužel. My máme doma umělý, ale dozdobili jsme si ho tak, aby našemu oku lahodil. První adventní neděli jsme zapálili svíčku a předvánoční atmosféra na nás hned dýchla. Samozřejmě nám doma nechybí klasická čokoládová kolekce, ze které si až do 24. prosince můžeme každý den vyloupnout z okýnka jednu čokoládku. Je dost těžké vydržet, abych nevyloupla víc než jednu určenou na ten den. Možná se bude zdát, že je mi 12 let, když si teď pročítáte řádky, jak neumím moc zdobit perníčky, jím čokoládovou kolekci a završím to tím, že jsem napsala dopis Ježíškovi a dala ho za okno. Dvanáct mi už dávno není, ale přijde mi fajn a vtipné, když se do dětských let umíte vrátit a užít si to. Ten pocit, když ráno vstanete a zjistíte, že dopis pro Ježíška je pryč, že si ho „odnesl.“ To vykouzlí úsměv i třicátnici a hned je ten den veselejší. K Vánocům neodmyslitelně patří i pečení cukroví. Perníčky jsem pouze zdobila a tak jsem se rozhodla, že aspoň něco připravím. Nejsem moc dobrá cukrářka a tak jsem zvolila jednoduchý cukroví – vosí hnízda. Pokud něco přes svátky mlsám, tak nejraději nepečené věci a úlky patří mezi mé oblíbené. O náš domácí recept se s vámi ráda podělím.
Úlky podle Mici
20 dkg mletých vlašských ořechů, 20 dkg moučkového cukru, 1 vejce
Všechny ingredience smícháme dohromady a pořádně spojíme. Vytvarujeme dlouhý váleček, ze kterého postupně ukrajujeme plátky, ze kterých vytvarujeme kuličky. Ty obalíme v trošce cukru a plníme do formiček na vosí hnízda. Díky cukru se vám lépe vyklepnou. Úlky pak necháme několik dnů pořádně vyschnout. Potom můžete naplnit krémem. Já zvolila krém z másla, cukru, rumu a nugety. Pak už jen přilepíme na piškot.
Dárek, který pomůže
Nevím, zda to je tou nostalgickou atmosférou, která se teď všude prohání, ale řekla jsem si, že bych mohla darovat něco, co pomůže. Jedno páteční ráno jsem se vydala do Vinohradské nemocnice a šla jsem poprvé darovat krev. Nebudu zastírat, že jsem se nebála. Chtělo to dost odhodlání. Byla jsem instruována, že od večera musím dodržovat dostatečný pitný režim a popíjet i coca colu, aby se mi zvýšil tlak. Ráno bylo potřeba se řádně nasnídat (ideálně nějaká ovesná kaše nebo rohlík s medem). Jak jsem se dle instrukcí na internetu dočetla, tak není vhodné pít mléko nebo jíst mastné výrobky, apod. V nemocnici byl personál opravdu milý a vstřícný a brali v potaz, že jsem tam „nováčkem.“ Musela jsem si projít kontrolním pohovorem u lékařky, odebrali mi vzorek krve, aby zjistili, zda vůbec mohu být dárkyní a poslali mě, abych šla ještě do jídelny doplnit tekutiny (čaj, káva, voda) a něco zakousla. Na stolku bylo připraveno několik rohlíků, které snad právě přivezl pekař – křupavé a voňavé. Pak jsem si chvíli vystála frontu na další pohovor u lékařky, která se mě zeptala, zda neomdlívám, změřila tlak,… Už přituhovalo a blížil se čas, kdy budu muset vstoupit do dveří, označených číslem 6 – odběrové místo. Jelikož jsem všemi testy i pohovory prošla, zamířila jsem k šestce. Svůj strach jsem zastírala tím, že jsem se s personálem dostatečně bavila a vtipkovala, abych odlehčila svůj vnitřní strach. Pak už jen padla otázka od sestry: „někdo z levačky“ a já šla na řadu. Usednete do křesílka a začnou z vás sosat krev. Po celou dobu se mnou komunikovali a nabídli mi znovu colu, tak jsem neodmítla. Bála jsem se, že odběr bude zdlouhavý, ale ze mě to teklo dost rychle a tak bylo za pět minut po všem. V tu chvíli mi ze srdce spadl velký kámen a já si připadala, jak kdyby do mě někdo vpustil půl litru krve a ne naopak. Úplně jsem ožila. Asi to bylo tím, že ze mne opadl stres. Pak už mě čekala ta příjemnější část. Dát si něco dobrého k snědku v místním bufetu. V nabídce ten den byla teplá polévka, bagety, sušenky, džusy, sladkosti apod.
Letošní vánoční atmosféru si užívám tělem i duší. Doufám, že můj dárek někomu pomůže, sladkosti potěší a Ježíšek mi přinese nějaký dáreček a v novém roce budou přicházet další inspirace na nové a nové článečky.
VESELÉ VÁNOCE A ÚSPĚŠNÝ NOVÝ ROK 2016 PŘEJE MICI