Oáza pravověrných turistů-chata KČT Na Čiháku
Ideální východisko k výletům po Orlických horách
Chráněnou krajinnou oblast Orlické hory lze charakterizovat jako území vrchů (nejvyšší: Velká Deštná – 1116 m n. m.) a svahů, které lze zdolávat, aniž bychom byli vrcholovými sportovci, s množstvím rozmanitých atraktivit, kde si na své přijde bez nadsázky každý. Ať už jsme lovci přemožených vrcholů, absolvovaných tras, krásných výhledů z rozhleden, památek, či historických odkazů. To vše tu najdeme zaobaleno do nádherné přírody. Svůj název pohoří dostalo podle řeky Orlice. Turisty velmi oblíbená je tzv. Jiráskova cesta – hřebenová stezka s řadou rozhleden, vyznačená červenou značkou KČT, odkud získáme ucelený přehled o celé oblasti. Klub českých turistů kromě spolehlivého značení návštěvnických tras tu nabízí zájemcům i výhodně položený výchozí bod k výletům všemi směry do okolí – svou turistickou chatu Na Čiháku.
Najdeme ji v kouzelném prostředí uvnitř Orlických hor přímo na hranici s Polskem, v blízkosti hojně navštěvované Zemské brány a říčky Divoké Orlice. Název chaty je odvozen od slovesa číhati (na kupce, kteří v těchto místech kdysi přecházeli hranice se zbožím a neměli v úmyslu platit clo). Původně tu stávala hospoda Ve mlýně. V roce 1930 ji koupil odbor KČT Hradec Králové, v letech 1931–1932 opravil a přistavěl dvoupatrovou dependanci. Pod názvem Penzion Hradeček byla chata otevřena pro veřejnost 19. 6. 1932. Po válce, r. 1945 byla přejmenována na chatu Na Čiháku. Mohla nabídnout ubytování až 60 osobám. Snahou odboru KČT bylo v té době zajistit stabilní základny české turistiky v Orlických horách. Po vybudování prvního takového objektu ve střední části hor, Masarykovy chaty, obrátil pozornost na jižní část pohoří. To odpovídalo záměrům KČT vybudovat na území republiky řetězec chat, navzájem dosažitelných jednodenním pěším pochodem. Severní část Orlických hor kryla Jiráskova chata na Dobrošově, na ni takto navazovala Masarykova chata na Šerlichu. V roce 1930 se objevila možnost získat hostinec Ve mlýně i s přilehlými pozemky, který stál přímo na státní hranici, 500 m od Zemské brány při silnici do Českých Petrovic, tedy v části jižní. Turistická chata KČT tak navazuje svým dosahem na Masarykovu chatu ve střední části hřebene Orlických hor. Po záboru pohraničí, na podzim roku 1938, bylo celé území osady Čihák zabráno Němci, začleněno do tehdejší nacistické říše a využíváno německými úřady. Po osvobození, v květnu 1945, se hradecký odbor KČT vrátil ke svému vlastnictví a provozoval chatu až do násilné likvidace KČT komunisty v roce 1949. Chatu převzal ČSTV, který ji spravoval až do roku 1990, kdy byla v rámci restituce vrácena KČT, hradeckému odboru. Později – v r. 2006 – ji převzalo ústředí KČT.
Hlavní sezona Na Čiháku trvá od poloviny června do poloviny září, kromě ubytování a stravování se tu odehrávají i skupinové akce, jak pro děti a mládež, tak pro dospělé, provozovatelé jsou otevřeni dohodě podle přání zájemců. Rodiny s dětmi mohou využít prostoru pro dětské hry i zahradního bazénku. Chata však především slouží jako šikovně položené východisko k výletům do blízkého i širšího okolí – obojí stojí za pozornost.
V horkých letních dnech hosté většinou vyhledají pláže přehrady v blízkých Pastvinách. Koupání i ostatní vodní zábavy a sporty jsou přece jen v létě vrcholem hitparády. Co do přitažlivosti je další v pořadí nejspíš Neratov. Tato lokalita počala být poutním místem již kolem roku 1660. V letech 1723 – 33 tu vyrostl kostel Nanebevzetí Panny Marie. Poutní místo fungovalo až do 10. května 1945, kdy jej obsadila Rudá armáda, jejíž vojáci – z neznámého důvodu, možná z nudy – kostel zasáhli protitankovou střelou. Vzniklý požár zničil zvonici a zvon, zbytek díky masivním stěnám odolal. Přestože místní obyvatelé prosazovali rekonstrukci, čas plynul, až došlo ke zřícení nosných oblouků. Vzdor úvahám o demolici nakonec zvítězily snahy o obnovu, kostel byl zapsán mezi národní památky a mimořádně atraktivním způsobem obnoven. Velmi originální konstrukce krovů a částečné střešní zasklení (2006 – 7) se ve výsledku ukázalo jako atraktivní jak pro věřící, tak i pro ostatní návštěvníky. Společně v tichém obdivu tu oceňují jak provedenou rekonstrukci, tak zcela originální a neobyčejně citlivé řešení interiéru, jemuž nyní už naštěstí zkáza nehrozí. Dnes objekt slouží jak religiosním, tak kulturním účelům.
Míst, která stojí za naši námahu, je v okolí Čiháku pestrý výběr. Děti, ale i dospělé fanoušky vojenství přitáhne dělostřelecká tvrz Bouda, či pevnost Hanička, součást protifašistického opevnění ČSR, táhnoucího se Orlickými horami. Stejně tak Vojenské muzeum v Králíkách. Když už zde budeme, není od věci vyšlapat odtud alejí s kapličkami na Horu Matky Boží (Hedeč), kde najdeme klášter a další poutní místo s bohatou historií.
Vynechat samozřejmě nelze zmíněnou romantickou strž Zemská brána, kterou kdo navštíví, fotografuje jak o závod. Pokud bychom se chtěli podívat na skok do Polska, podél jehož hranic se tu neustále pohybujeme, pak se nabízejí dvě blízká města: Miedzygórze a Miedzylesie. To první je vyhledávaným střediskem turistiky kvůli staré dřevěné zástavbě v tyrolském a norském stylu, romantické poloze uprostřed strmých svahů a vodopádu, kde mnozí zasněně posedí a užívají romantiky. To druhé zaujme mohutným zámkem, svědkem dramatické, dlouhé historie (od 13. století), jež se otiskla do jeho architektury.
Orlické hory jsou atraktivní také skutečností, že svou relativní odlehlostí nejsou až tak obsazeným turistickým „Václavákem“, což se projevuje i do jisté míry prořídlou sítí chat, hotelů, penzionů a dalších možností k pobytu. Nabízí se konstatovat: až překvapivě – vzhledem k půvabu této chráněné krajinné oblasti… Více: www.chatanacihaku.cz
Miroslav Navara