Mikulov stále přitažlivější
Nejen malebný, ale i pln památek, událostí a pohostinnosti
Právě přecházelo jaro v léto. Na první pohled vidno, že turistická sezona se naplno rozjíždí – všude plno. Po celodenním pobytu a prohlídkách jsme nabyli přesvědčení, že tady v Mikulově bude lákavá a bohatá. Sám první dojem však byl zcela netypický – ve středu města, v zákoutí před okázalou Dietrichsteinskou hrobkou zněla hudba. Nikoli běžná – pop, dechovka, či klasika, ale co kus, to jiný zvuk, jiný žánr, jiný (nebo jiní) interpreti, jejichž společným jmenovatelem však bylo mládí. Oč šlo? O koncert žáků zdejší lidové školy umění na závěr školního roku. Atmosféra i umělecká úroveň skvělá, publikum nadšené, turisté a náhodní návštěvníci velmi mile překvapeni. Koho by taková ouvertura nepotěšila?
Kouzelné panorama, vzácné objekty
Ještě než vstoupíte do mikulovských ulic, již zpovzdálí vás okouzlí celkové panorama města. Má k tomu všechny předpoklady – od jihozápadního úpatí malebná zástavba šplhá na pozadí Svatého kopečku severovýchodním směrem do svahu, jemuž nakonec dominuje masivní silueta zámku. Jste tak předem pozitivně naladěni…Nám jako vítaný bonus přálo i počasí. Volili jsme sestup – tedy start na zámku. Původní hrad založil – s obranným úkolem – Přemysl Otakar II. Od poloviny 13. století pokračovali Dietrichsteinové, až v letech 1611-18 proměnil František kardinál Dietrichstein hrad na reprezentativní zámek v duchu doby. Roku 1719 byla stavba výrazně poničena požárem, což se stalo předpokladem k barokní rekonstrukci. Během staletí se na zámku uskutečnila mnohá významná jednání, za přítomnosti např. Napoleona Bonaparte, či Otto von Bismarcka. Ještě závěrem druhé světové války se na objektu podepsal rozsáhlý požár, avšak hrozbu stržení odvrátila vůle občanů a také fakt, že likvidace by byla nákladnější, než rekonstrukce. Díky tomu dnes můžeme obdivovat nejen architekturu, ale i bohatý interiér mikulovské dominanty. Navíc – nejen interiér, ale vždy i několik na zámku instalovaných expozic výrazně obohatí návštěvu. V současné době zejména „Tradiční vinařství na Moravě“ a „Víno napříč staletími“, či „Římané a Germáni v kraji pod Pálavou“.
Ojedinělou památkou – několik desítek metrů naproti zámecké bráně – je impozantní objekt Dietrichsteinské hrobky. Původní kostel sv. Anny, dokončený r. 1623, po vzoru pražské Lorety schraňoval uvnitř tzv. Svatou chýši. Požár v roce 1784 za sebou zanechal jen zbytky obvodového zdiva s cennou fasádou od Johanna Bernarda Fischera (autor Schönbrunnu ve Vídni). Pozůstatky posloužily v polovině 19. stol. jako základ rodinné hrobky, v níž dnes můžeme spatřit 45 rakví s ostatky Dietrichsteinů. K toulce městem za odkazy historie nás přilákají další významné objekty – např. sousoší Nejsvětější Trojice, kašna ze 17. stol., kanovnické domy, sgrafitový dům U rytířů, kostel sv. Václava, gymnaziální komplex ze 17. stol., kostel sv. Jana Křtitele, či pravoslavný kostel sv. Mikuláše. Samostatnou kapitolou do našeho turistického zápisníku má ambici se stát souhrn památek židovské obce, jež v Mikulově bývala jednou z nejvýznamnějších na Moravě. Tzv. Horní synagoga, stavby v ulicích Husova a Templová, někdejší sídlo rabína a židovský hřbitov promlouvají o staletích, kdy se tu obci dařilo…
Další – opět takříkajíc samostatnou kapitolou je mikulovský Svatý kopeček. Vrch, tvořící okouzlující pozadí města, původně zvaný Tanzberg v době, kdy se tu odehrávaly nespoutané veselice vždy o filipojakubské noci z 30. dubna na 1. května, posléze kardinál Dietrichstein zásadně proměnil. Jako vděk za překonání morové epidemie osobně založil na vrcholu kapli sv. Šebestiána a podél cesty k ní nechal postavit sedm pašijových kapliček. Těch postupem času přibývalo, až dnes jich poutníci i turisté cestou k vrcholku míjejí celkem čtrnáct.
Výběr návštěvnicky zajímavých cílů nabízí i bezprostřední okolí Mikulova. Příkladem může být vrch Turold, známý svými archeologickými nálezy a jeskyněmi, či pozoruhodnou florou.
Konečně značná část návštěvníků Mikulovska míří za zdejším vinařstvím. Stálé expozice, vinné sklepy, vinice rozléhající se do širokého okolí, časté degustace a různé příležitostné akce vínem provázené a zejména vrchol sezony – Pálavské vinobraní (letos o druhém zářijovém víkendu), to jsou magnety, jimž se stěží odolává. Jsou prodchnuty pohostinností – není tedy od věci se sem vypravit a užít si je. Ubytovacích a stravovacích kapacit je široký výběr ve všech kategoriích. Nicméně svým vybavením, nabídkou a rozlohou rámec města přesahuje kongresový a wellness hotel Galant. Disponuje nejen 126 pokoji několika kategorií, ale i kongresovými a společenskými prostory, vynikající kuchyní, kompletním vybavením pro wellness a nadto i vlastním minipivovarem a vinařstvím. Ze střešního krytého bazénu a přilehlé terasy, kde je k dispozici také jakuzzi – vířivka, je tu nádherná vyhlídka do okolí a Svatý Kopeček je jakoby na dosah ruky – kdo by odolal…
Miroslav Navara