Dům, kde se zrodila Československá republika

Stručné dějiny rozhodujících událostí zrodu republiky v zemích Koruny české před sto lety se vešly na jednu pamětní desku, symbolicky osazenou pod plastikou, nazvanou Duch dějin na nároží naproti Prašné bráně. Turisté i Pražáci kolem ní chodívají, aniž by tušili, co to tam vlastně je. Turisté zpravidla proto, že je psaná česky, Pražáci proto, že mají zrovna jiné starosti než si všímat – byť docela významného – textu na neméně významném domě.

Obecním domě, protože jeho stavbu iniciovala i hradila Praha, mj. jako protiváhu Německému domu (pozdější Slovanský – dějiny často přepisují jména). Vznikl ke společenské reprezentaci a tomuto účelu slouží dodnes. Genius loci tu funguje – kdysi zde stával Králův dvůr, královská rezidence od časů Václava IV. až po Vladislava Jagelonského, který se rozhodl odstěhovat na Pražský hrad. V roce 1918 se tu psaly první stránky dějin republiky. Doslova. Zatímco zahraniční odboj vyjednával a vybojovával mezinárodní uznání, důležité domácí dokumenty se rodily v Českém pánském klubu a reprezentačních sálech Obecního domu. U státoprávních počinů byli spisovatelé, kteří již v roce 1917 vyzvali české říšské poslance k prosazování národních zájmů, což rok před koncem první světové války v Evropě rezonovalo. Manifest sepsal Jaroslav Kvapil, první se pod něj podepsal Alois Jirásek. V Grégrově sále Obecního domu byla pak na shromáždění říšských a zemských českých poslanců 6. ledna 1918 přijata Tříkrálová deklarace, hlásící se k národní samostatnosti. O tři měsíce později, 13. dubna, přednesl Alois Jirásek ve Smetanově síni Národní přísahu českých spisovatelů, končící slovy: „Vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa!“

 Češi v tom nebyli sami

U příležitosti oslav 50. jubilea Národního divadla se v květnu v Grégrově sále konala napůl tajná Konference utlačovaných národů Rakousko-Uherska, která deklarovala „jednomyslnou vůli učinit vše, aby …národové dospěli ke svobodnému životu ve vlastních samostatných státech“. Poté – 13. července byl v prostorách Českého pánského klubu ustaven Národní výbor československý, který byl v září Washingtonskou deklarací stanoven ústředním orgánem domácího odboje. Ten pak sehrál zásadní roli 28. října, kdy zaštítil v ten okamžik ještě riskantní spontánní převrat: večer byla do jeho rukou předána odpovědnost z rukou rakouské vojenské moci, jejíž prozíraví představitelé se rozhodli nerozstřílet Prahu, ale zbavit se odpovědnosti tím, že ji přesunuli na výbor. Ten zase byl natolik prozíravý, že dal přes den po městě vyhrávat kapelám vlastenecké písně, aby předešel případným násilným davovým akcím, které by mohly vyvolat tragédii. Mimochodem, některé kapely si to nechaly dost dobře zaplatit – nejen dnes byly peníze až na prvním místě.

Letošní sté jubileum republiky oslaví Obecní dům v dobré kondici. Po náročné rekonstrukci v devadesátých letech doslova září a představuje vskutku to nejlepší , co nejen umění, ale i technické znalosti doby skýtaly. O architekturu se v době vzniku sice sváděly boje, protože secese už nebyla úplně in, ale vyřešení náročného půdorysu i výzdoba díly význačných umělců vytvořila skvost, dnes obdivovaný znalci i turisty z domova i ze světa. Najdete tu díla Mikoláše Alše, Václava Jansy, Alfonse Muchy, Jakuba Obrovského, Jana Preislera, Josefa Weniga, Karla Špillara, Maxe Švabinského, Josefa Ullmana, Františka Ženíška, ze sochařů například Josefa Mařatky, Josefa Václava Myslbeka, Karla Nováka, Ladislava Šalouna, Františka Uprky, Bohumila Kafky a Čeňka Vosmíka.  Zároveň lze obdivovat i funkční zařízení, jako kabiny salónních výtahů od firmy Ringhoffer, či svítidla Františka Křižíka.   Obecní dům však není žádné muzeum. Žije od rána do noci. Už v 7.30 otvírá noblesní Francouzská kavárna, od 10 hodin je možné shlédnout stálou expozici oděvní návrhářky Blanky Matragi, či některou z dočasných výstav. V poledne se lze posílit obědem v luxusní Francouzské či  lidovější Plzeňské restauraci, odpoledne využít k prohlídce celého Obecního domu s průvodcem a večer se zaposlouchat ve Smetanově síni do koncertů vážné hudby.

V letošním jubilejním roce ovšem nezůstane jen u pravidelných aktivit. Mgr. Vlastimil Ježek, předseda představenstva Obecního domu, nezapře svůj zájem o stěžejní historické události a proto hodlá genia loci Obecního domu využít k jejich popularizaci. Pro ty, kdo chtějí o událostech roku 1918 poznat zajímavé detaily, připravuje s Archivem hlavního města Prahy z dochovaných dokumentů a fotografií výstavu přímo v historických prostorách Českého pánského klubu od letošního září. Jeden výrazný exponát – plaketa pětice mužů 28. října: Aloise Rašína, Františka Soukupa, Jiřího Stříbrného, Antonína Švehly a Vavra Šrobára, je v Českém pánském klubu stabilně, aby navždy hlásala, kdo, co a že právě tam.  Na říjen pak sem divadlo Ypsilon chystá inscenaci textu J.Koláře „Život den po dni aneb Říjen 1918“, která nabídne typicky ypsilonkovskou formou kaleidoskop obyčejných i neobyčejných momentů té doby. Není pochyb – Obecní dům v samém centru Prahy právem přispěje neopomenutelným způsobem k oslavám století existence našeho státu…

 

                                                                                                                                           Eva Mráčková