Trojzámčí v Pošumaví si zaslouží pozornost
Svět se nám poněkud pokazil, kromě jiného i co do turistických možností. Sotva jsme se proměnili ze začátečníků, pokud jde o cesty do vzdálených a exotických končin, na zkušené a cílevědomé cestovatele, už nám mezinárodní situace leckam klade překážky v podobě válek, napětí a různých dalších nebezpečí. Logicky tak naše pozornost při výběru cílů opouští zahraničí a ohlíží se po lákadlech tuzemských. Naštěstí je ještě řada destinací ne zcela objevených a přesto vysoce atraktivních, schopných uspokojit naše nároky na odpočinek, načerpání energie, sport, zábavu i pohodu s celou rodinou. Příklad?
Je známo, že k oblastem každoročně – zejména v prázdninových měsících – až přeplněným, patří Šumava. Přitom její bezprostřední podhůří, zvané Pošumaví, zatím ještě úplně objeveno a doceněno nebylo. Příjemně zvlněná krajina, střídající lesy, voňavé louky, protkané vodními toky, ozdobená množstvím hradů a zámků, jejichž počet až překvapuje, vesnicemi s bohatou historií a množstvím památek a muzeí – to vše skvěle zpřístupněné nápadně kvalitními silnicemi – co si přát více? Kdo už Pošumaví objevil, ví: mimo jiné tu zaujme pozoruhodný počet zámků, z nichž mnohých se již ujali soukromí odvážlivci, kteří často s nadlidskou obětavostí a vynaložením všech svých prostředků je nejen v souladu s historií (a památkáři) obnovují, ale navíc jim vdechli nový život, přinášející prospěch jak kraji, tak tamnímu společenskému životu a navíc jsou atraktivní oázou pro „přespolní“ návštěvníky…
Tři mušketýři byli také čtyři…
O tom, že takové podnikání není žádné „peříčko“, není pochyb. Nesporné také je, že vzájemná podpora může v lecčems pomoci a letité úsilí usnadnit. To bylo motivací pro nejprve tři a posléze čtyři majitele zámků, aby se spolu dohovořili a začali si vzájemně různými způsoby pomáhat. Jde o čtyři zámky: Mokrosuky, Mlázovy, Nemilkov a Obytce. Možná vás přilákají…
Mokrosuky jsou někdejší tvrz, později přestavěná na zámek. Sloužil jako panské sídlo až do 17. století. Náležel např. Perglárům z Perglasu, Račínům z Račína nebo Althannům. Dnešní podoba objektu je součtem přestavby ve druhé polovině 16. století a následných úprav. R. 2008 koupil zámek Jan Jelínek, bývalý šermíř, mistr kovář a mečíř, přes třicet let již pečující o starou českou tradici výroby chladných zbraní, které od 15. století patřily k nejproslulejším v Evropě. Zámek postupně obnovuje. Je tu přístupné muzeum historického šermu s interaktivní zbrojnicí, replikami chladných zbraní a zbrojí od starověku až po současnost. Areál zámku nechybí v Ústředním seznamu kulturních památek.
Název Mlázovy nese barokní zámek s bohatou historií, představující lákavý turistický cíl pro příznivce historie, přírody i kulturních zážitků. Vyrostl v roce 1721 na místě tvrze ze 14. století, za Jana Viléma Bernklaua ze Schönreithu. V letech 1829–1851, za Františka Václava Veitha, přibyla klasicistní fara, škola, chudobinec a nové, severní křídlo zámku. Počátkem 20. století získal zámek hrabě Taaffe, původem Ir. Tehdy se na zámku vyráběl Mlázovský sýr a růže ze zdejšího skleníku putovaly až do Vídně k císařskému dvoru. R. 1938 se stal majitelem JUDr. Dušan Zachystal. Když se vrátil s podlomeným zdravím v srpnu 1945 z nacistických vězení, zámek prodal roku 1947 obci. Ta jej využívala postupně jako školu, kanceláře, byty i skladiště. Ve zbytku areálu hospodařilo JZD. Co to znamenalo, tušíme…Od roku 2001 vlastní zámek soukromí majitelé, kteří se věnují jeho citlivé rekonstrukci. Objevíme tu expozici o historii panství, v přilehlé budově Venkovské muzeum tradičního zemědělství (vhodné zvláště pro městské děti) a zámecký park, který spolu s ubytovací kapacitou a obsáhlým balíčkem dalších služeb a programů tvoří nabídku, nazvanou Holiday park Mlázovy.
Zámek Nemilkov, původně tvrz ze 14. století, byl v 16. století Janem Bohuchvalem z Hrádku přestavěn na renesanční. O dvě století později byl objekt upraven ve stalu barokním, poslední přístavby pak jsou z období klasicismu. Jsou zde tajné vchody, záhadná schodiště, dvojité stropy a tajemné prostory sklepního labyrintu. Vlastníky do roku 1945 byli Schreinerové. Poté zámek s hospodářským dvorem přešel do správy jednotného zemědělského družstva. S přibývajícími léty výrazně zpustnul. Areál s přilehlými pozemky v havarijním stavu koupila v r. 2016 rodina Kaplanova. Neprodleně se pustila do jeho záchrany a hned jak rekonstrukce pokročila tak, že to bylo možné, jej zpřístupnila veřejnosti. Zámek s kořeny až v 10. století dodnes nese stopy gotiky, renesance, baroka i klasicismu. Hlavní chloubou je barokní taneční sál s kaplí, kde se nyní konají koncerty, kulturní programy, svatby i společenské akce. Součástí areálu jsou také hospodářské budovy, historická kašna a bývalá vozovna, která slouží jako venkovní občerstvení pro návštěvníky. Otevřeno je celoročně, střídají se rozmanité kulturní, společenské i vzdělávací akce, prohlídky zámku, programy pro děti a školy. Pochoutkou je ubytování ve stylově vybaveném zámeckém aprtmánu.
Vodní tvrz ve vsi Obytce byla vystavěna ve 14. století. V 16. století byla přebudována na barokní zámek. V jeho držení se vystřídalo několik šlechtických rodů i Řád maltézských rytířů. Druhá polovina 20. století – podobně jako mnoho jiných za časů totality – pro zámek znamenala konec péče a improvizované využití, jinými slovy postupnou devastaci. Současný soukromý majitel objektu krok za krokem uskutečňuje citlivou rekonstrukci s cílem nejen uvést jej do původní podoby, ale i vrátit mu život. Vzdor tomu, že obnova ještě má k ukončení daleko, venkovní vzezření – spolu s okolním parkem – je už dnes ozdobnou dominantou obce.
Podobných objektů může Pošumaví nabídnout mnohem více. Připočteme-li k této pozvánce ještě vše zbývající – tedy mimořádný půvab přírody, desítky muzeí a stovky kulturně historických památek a dalších lákadel, není nejmenších pochyb: Pošumaví stojí za návštěvu, o to více, že pravděpodobně letos – pod vlivem vnějších okolností bude zájem o dovolené ve vlasti velký – a oblíbené a více frekventované destinace budou nejspíš čelit zvýšenému tlaku…
Miroslav Navara