Světový den labyrintů na Loučeni

 

Labyrint, ve starověku i středověku velmi rozšířený fenomén, zažívá v novém miléniu renezanci. Od roku 2009 se každoročně slaví Světový den labyrintů – letos 2. května. Zápisu nového svátku do kalendáře o dva roky předcházel vznik středoevropského unikátu, souboru deseti labyrintů a bludišť v parku barokního zámku Loučeň poblíž Nymburka. Především tato atrakce katapultovala Loučeň na 3. místo v návštěvnosti mezi zámky v Česku. Pořadí si udržuje už několik sezon. Labyrintárium Loučeň s dnes již dvanácti labyrinty a bludišti je dnes již proslulé. Osloví jak na letošní Světový den labyrintů, tak i kdykoli jindy v sezoně znovu i ty, kdo jej už znají z předchozích návštěv.

„Nevybudovali jsme pomník zábavy a relaxace jednou provždy, snažíme se místo stále naplňovat novými programy i atrakcemi. Zatím třeba jen málokdo zná se vším všudy náš poslední, dvanáctý, Královský labyrint. Teprve na sklonku loňského roku, při zimním slunovratu, jsme ho korunovali zlatým mnohostěnem. Nad labyrintem, připomínajícím pestrobarevné kruhové okno středověké katedrály padala v tu dobu mlha, bylo to až mystické“, říká Kateřina Šrámková, která v Labyrintáriu zhmotnila svůj vlastní nápad a konkrétně Královský labyrint vybudovala k poctě Otce vlasti, Karla IV., když nechala základní kámen položit v den jeho narozenin. „Na myšlenku vybudovat Labyrintárium jsem přišla krátce po roce 2000, kdy jsem byla coby ekonomka na služební cestě. V letadle mezi Londýnem a Bruselem jsem otevřela palubní časopis a tam našla článek o jisté francouzské hraběnce a jejím úžasném zámeckém parku, který kromě jiného zdobil i labyrint. Líbil se mi a inspiroval mě. Rozhodla jsem se z vrozené soutěživosti, že já jich na jednom místě vybuduji hned několik,“ dodává Kateřina Šrámková.

Pohyb v labyrintech měl v minulosti vnést do často upachtěného života středověkého člověka světlo. Poutník, přicházející na bohoslužbu, se měl – zpomalen chůzí v labyrintu – očistit a otevřít se božímu osvícení, které jím mělo prostoupit během následné bohoslužby. Labyrinty přitahují lidi dodnes. A na Loučeni je doplňují ještě bludiště, kde se lidé všech generací, hlavně však děti baví hledáním jediné správné cesty v celé změti těch mylných.

Královský labyrint, jako velká investice a dílo s hluboce zakořeněnou symbolikou čísel a tvarů vznikal velmi pozvolna. Ani pravidelní návštěvníci kromě mnohostěnu, nabízejícího v záři slunce kouzelné průhledy, dost možná ještě nezaznamenali drahokamy v jeho podlaze. Do safírů či rubínů v české královské koruně mají daleko svou strukturou, ale díky zručnosti českých sklářů, kteří je vytavili ze skla, obohaceného příměsí atraktivních barev, jsou od skutečných drahých kamenů k nerozeznání. Podobu Labyrintária mění nejen lidská ruka, ale i příroda. Pokud jste tu ještě nebyli na jaře, lze vřele doporučit. Svěží zeleň doplňují kvetoucí rododendrony. Na přelomu května a června přijde i čas květů liliovníku, zdaleka nejpopulárnějšího zdejšího stromu. Za jeho žlutými květy váží někteří věrní návštěvníci cestu i přes sto kilometrů. Korunu chráněného, dvěstěletého liliovníku za zadní terasou zámku sice poškodila před několika lety vichřice, ale zámečtí zahradníci vysázeli dávno předtím hned několik exemplářů na jiných místech parku. Většinu už před více než 30 lety. Teprve po takové době liliovník poprvé kvete.

Úplně jiný pohled na labyrinty je shora. Chtělo by to letadlo, nebo ještě lépe vrtulník, popř. alespoň záběr z dronu. Ptačí perspektivu tu ale suplují mnohé lávky, skluzavka, či výjimečně otevřený historický most, klenoucí se nad Královským labyrintem. Co vše lze při pohledu shora objevit? Třeba stopu obra – tvar obří šlépěje má oblíbené Palisádové bludiště. O palisádách víme, že to bývaly dřevěné hradby raně středověkých měst, nebo že je jako improvizovanou hradbu používali vedle zřetězených dřevěných vozů husité. Loučeňští vyprofilovali souvislou řadu dřevěných kůlů do elegantních křivek. Ty pak spolu vytvářejí obří stopu. Ze šlépěje je slyšet 365 dní v roce (protože na Loučeni se nezavírá ani na Štědrý den) radostný halas desítek dětí. Co půl minuty z ní některé vyjede na skluzavce, což je jasné znamení pro usmívající se rodiče, že samo našlo cestu z bludiště ven. Královský labyrint z nadhledu připomíná kulatý perský koberec. Zblízka je ale vjem jiný: spatříte do trávy uloženou rozetovou vitráž – pestrobarevné kulaté okno, jak ho vídáme u těch nejvýstavnějších francouzských nebo německých katedrál, nejčastěji nad jejich hlavní vchodem. Políčka, pravidelně uspořádaná do čtverce, z nichž každé nese jedno písmeno – to je Písmenkový labyrint, který musíte projít po textu známé pošťácké znělky „Jede, jede poštovský panáček“. Elegantní ušatý šnek z kamenných desek uprostřed louky, to je Pískovcový labyrint. Spirálu ezotericky silného Kamenného labyrintu ve stínu obrovských vejmutovek zase vytvořili na Loučeni z valounů, vyzvednutých ze dna nedalekého Labe a obroušených jeho proudem. Buxusové a Tisové bludiště průběžně nabývají na kráse a mocnosti, neb jsou tvořeny živými keři. Co rok jsou tak větší, bujnější, krásnější…

Jiné labyrinty a bludiště v České republice se nacházejí například v Brandýse nad Orlicí, či v zahradách Botanicus v Lysé nad Labem. Labyrint s netvorem najdeme u zámku Nové Hrady, Bludiště nad zemí na Benecku, 3D bludiště v Aši, Mauglího labyrint v Bohumíně, Zrcadlové bludiště na Petříně, Bludiště Pavla Kožíška v Líbeznicích, další v libereckém Babylonu. Oblíbené jsou hned na několika místech jednosezonní labyrinty v kukuřici. Na všechna právě zmíněná místa ale musíte vážit cestu za jednotlivými labyrinty a bludišti. Dvanáct na jediném místě jich je pouze na Loučeni…                                                                                                                                             

 Miroslav Navara/TZ