Rejvíz a Mechové jezírko: Výlet plný tajemství, legend a chutí Jeseníků

Vydejte se s námi na výlet do malebné osady položené v krásné přírodě Jeseníků. Tentokrát navštívíme Rejvíz. Tato nejseverněji položená horská osada v českém Slezsku se nachází nedaleko Zlatých Hor a je výchozím bodem příjemného výletu k Mechovému jezírku. Čeká vás krásná a pohodová cesta rašeliništěm, která má navíc své kouzlo a tajemnou atmosféru.

Pokud se na cestu vydáte z Vrbna pod Pradědem, počítejte s občasnými uzavírkami silnic a objížďkami v důsledku ničivých povodní z roku 2024. I dva roky po této události jsou jejich následky stále vidět a člověk si při pohledu na některá místa uvědomí, jak ničivá musela povodeň být. Raději si proto předem zkontrolujte aktuální dopravní situaci a trasu v mapách. V době naší návštěvy byla volná cesta přes Bělou pod Pradědem, zatímco rychlejší trasa přes Vrbno-Mnichov byla uzavřená.

I objížďka ale může mít svou výhodu. Otevřená trasa vás totiž zavede přes Domašov, kde Zemědělské družstvo Jeseník provozuje sýrárnu s malou podnikovou prodejnou. A tady doporučujeme zastavit. V povodněmi zasaženém regionu je příjemné podpořit místní podnik a jejich výrobky rozhodně stojí za to. V nabídce najdete čerstvé sýry, jogurty i pomazánky. Nechybí ani čerstvé máslo, nakládaný sýr, který může být skvělým jedlým dárkem z výletu, nebo výborný sýr na grilování, který se velmi podobá kyperskému sýru halloumi. Právě ten nás opravdu uchvátil.

Po této zastávce už hurá do Rejvízu.

Osada vás přivítá krásnými dřevěnými domy lemujícími silnici a postupně vás dovede až k Penzionu Rejvíz. U něj se nachází velké placené parkoviště, kde můžete pohodlně zaparkovat. Parkovné v době naší návštěvy činilo 100 Kč. Právě odtud vychází naučná stezka Rejvíz vedoucí k Mechovému jezírku. Zdejší národní přírodní rezervace byla vyhlášena už v roce 1955. Trasa je nenáročná a měří přibližně tři kilometry.

Po chvíli se dostanete do příjemného lesa, kde jsme si všimli také spousty malin. Přibližně v polovině cesty pak dorazíte ke vstupu do samotného rašeliniště. A právě tady začíná ta nejmalebnější a také bájemi opředená část výletu. U vstupu zaplatíte symbolické vstupné – dospělí 40 Kč, studenti a senioři 30 Kč a děti 20 Kč. Jako vstupenku dostanete pěkný pohled, který si můžete označit turistickým razítkem.

Jen pozor, ať pak nemáte orazítkované i děti. Naše děti totiž razítkování tak nadchlo, že jsme chvíli přemýšleli, jestli bychom neměli koupit ještě jedno razítko domů. Dál už cesta vede po povalovém chodníčku přímo rašeliništěm. Je to opravdu krásná procházka. Chodník je lemovaný borůvčím, zelení a krásnými lesy a postupně vás zavede až k Mechovému jezírku.

Jen si dejte pozor na děti a pejsky, aby nesešli z vyznačené cesty

My jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži. Naše fenka byla sice na poměrně krátkém vodítku, ale protože bylo opravdu vedro, ucítila vodu a bleskurychle seskočila z chodníčku. Během několika vteřin byla téměř celá ponořená v bahně. Vytáhli jsme z něj cosi jako sytě černý chuchvalec připomínající čerta. Naštěstí se během cesty nachází také pramen s čistou vodou, takže se nám podařilo naší psí společnici postupně vrátit její původní vzhled. Přesto doporučujeme dávat pozor. Menší pejsek by mohl v rašeliništi snadno uvíznout nebo se dostat do problémů a po pás zapadlé dítě by také nebylo zrovna ideálním zpestřením rodinného výletu. Každopádně pokud se budete držet cesty, čeká vás pohodová procházka po dřevěném chodníčku až ke krásnému Mechovému jezírku. A to má opravdu zvláštní atmosféru.

Není divu, že temná a téměř nehybná hladina jezírka, nad kterou poletují krásné vážky, inspirovala tolik legend a příběhů. Nám se nejvíce líbí legenda o Hunohradu. Podle ní stálo kdysi v místě dnešního rašeliniště město, jehož obyvatelé podlehli bohatství, hýření a hříšnému způsobu života. Město mělo být za trest pohlceno močálem. Pověst dokonce říká, že za jasného počasí lze údajně v hlubinách jezírek zahlédnout obrysy někdejšího města.

S lokalitou je spojen také příběh pastýře Gilla, který se stal jednou z nejznámějších postav zdejších legend. Samozřejmě jde o místní pověst, nikoli historicky doloženou událost. Právě podobné příběhy ale dodávají Rejvízu jeho tajemnou atmosféru.

Na molu u jezírka proto doporučujeme na chvíli se tiše zastavit a jen vnímat okolní krajinu. Poslouchat ticho. Dívat se na hladinu. A třeba si představovat, co všechno by se mohlo skrývat pod ní. Cesta zpět pak uběhne jako vždycky nějak rychleji. Máte to také tak? A tak jsme byli za chvíli zpátky na parkovišti. Tím ale náš výlet ještě nekončil. Pokud se sem vydáte, doporučujeme nevynechat ještě jednu místní atrakci.

Stánky na parkovišti jsme tentokrát vynechali – nikoliv kvůli kvalitě, nic jsme z nich neochutnali, takže nemůžeme hodnotit. Větší zážitek na vás ale podle nás čeká přímo v Penzionu Rejvíz. V této krásné historické budově se totiž v místní restauraci nachází jeden opravdový unikát.

Vyřezávané židle s podobami štamgastů a místních obyvatel. Vytvořili je mistři řezbáři na začátku 20. století a každá židle představovala konkrétního hosta. Najdete mezi nimi například lesníka, učitele a další postavy spojené s místním životem. Dotyčný měl navíc přednostní právo na své místo. Je to neobvyklá a velmi zajímavá připomínka historie Rejvízu, která rozhodně stojí za návštěvu.

A když už budete uvnitř, můžete výlet zakončit také něč dobrým na talíři. Nabídka jídel je pestrá a my můžeme doporučit například skvělé ovocné knedlíky nebo klasickou svíčkovou.

Rejvíz tak podle nás není jen místem, kam přijedete, projdete se k jezírku a zase odjedete.

Je to výlet, který můžete spojit s ochutnávkou místních výrobků, krásnou procházkou přírodou, trochou historie, legendami i dobrým jídlem. A právě takové výlety máme nejraději. Člověk vyrazí jen na procházku k jezírku a nakonec si domů odveze nejen fotografie, ale také několik zážitků, sýr na grilování, razítko v pohlednici a psa, který si z výletu odnesl úplně nový odstín srsti.

Zbyněk Metelka