Turistické klenoty Orlicka

Zvolna nastává čas, kdy plánujeme způsob, jakým strávíme letní dovolenou či prázdniny s dětmi. Vyhledávané, osvědčené regiony, jako Jižní Čechy nebo Jižní Morava začínají být poněkud přeplněné, hodilo by se objevit něco nového, kde jsme třeba ještě nebyli. Nezřídka nám při těchto úvahách vytanou na mysli Orlické hory. Ne náhodou…

Ti znalí nepochybně potvrdí: jsou to hory, ale nikoli se skalnatými ostrými štíty, sahajícími do výšek nad dva až tři tisíce metrů nad mořem a vyžadujícími vrcholovou kondici. Naopak příjemně zvlněné svahy, sahající nejvýše do 1115 m (Velká Deštná), protkané hustou sítí dobře vyznačených pěších i cyklistických tras, nám dovolují toulat se tu bez obav, i když vyrazíme třeba s houfem dětí. Potkáme i seniory, či turisty vysloveně rekreační. To však neznamená, že by v oblasti chyběly příležitosti k aktivitám adrenalinovým, pro milovníky sportu i napětí. Orlicko si po staletí udrželo nenarušený, původní přírodní charakter. Kromě městských či zámeckých parků, opečovaných venkovských zahrad (často díky chalupářské vášni) tu objevíme např. bukový prales, chráněnou krajinnou oblast, či přírodní parky a rezervace, kudy vedou naučné stezky. Půvabné partie najdeme nejen ve vyšších partiích hor a rozsáhlých lesech, ale také podél řek, šumících roklemi místy podél hranice mezi Českem a Polskem. V létě samozřejmě přijdou vhod i vodní hladiny rybníků a přehrad. Romantické okouzlení návštěvníkům – především těm nejmenším – navodí bájná princezna Kačenka z orlické pohádkové říše, či hrozivý Rampušák – obdoba krkonošského Krakonoše…

Nejmenší, ale pozoruhodné město

Oblíbeným východiskem k toulkám Orlickem je Rokytnice v Orlických horách. Byť je nejmenším městem okresu, je tu co obdivovat a jeho historie rozhodně nepostrádá mnoho stránek. Procházku můžeme začít na Náměstí T. G. Masaryka. První československý prezident tu má svůj pomník. Uprostřed náměstí větřík čeří hladinu křišťálové vody novorenesanční kašny z roku 1886. Nepřehlédnutelný je Mariánský sloup z let 1770 – 1771 se sochou P. Marie Imaculata a sousoším sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého na soklu. Na okraji náměstí zaujme farní kostel Všech Svatých z let 1679 – 1984. Ke kostelu přiléhá barokní fara z r. 1715, v přízemí s kaplí sv. Pavla. Za pozornost stojí i dřevěné domy s podsíní a lomenými štíty z počátku 18. století. Pokračovat lze na nádraží, kde láká zejména fanoušky drah Muzeum železnice. Než sem dorazíme, míjíme vyhledávaný hotel Rokytenka s mimořádně bohatě vybaveným dětským hřištěm, miniZOO a prodejnou skvělých lokálních potravin, nazvanou „Rokytnické dobroty“. Nejspíš si nakoupíte… Muzeum připomíná historii lokálky Doudleby – Vamberk – Rokytnice. V bývalé výtopně stojí parní lokomotiva č. 328.011, právě podstupující dokončování rekonstrukce. Nechybí řada dokumentů a předmětů z železniční minulosti, vybavení nádražních budov a kanceláří, ale i dva miniaturní modely krajin s železničním provozem, jeden z nich řízený digitálně. Cesta nás dále vede k raně baroknímu zámku, dominantě náměstí. Ve stylu pozdní renesance byl dokončen ve druhé polovině 16. století, cca o sto let později byl přestavěn do podoby, jak jej vidíme dnes. Chlubí se bohatou výzdobou a najdeme tu také barokní kapli sv. Petra a Pavla. Poblíž zámku, obklopen parkem, stojí kostel Nejsvětější trojice, zvaný též zámecký. Vznikl jako protestantská modlitebna v r. 1603, později byl přestavěn na kostel katolický. Interiér uchovává významné hroby a varhany, pocházející z dílny rokytnické varhanářské rodiny Spanielů. Navštívit nám zbývá ještě např. poutní kapli sv Anny, židovský hřbitov, Sýpku – dnes Muzeum Orlických hor a chceme-li se porozhlédnout šířeji, pak vyhlídku na Rokytnici. Zbývá-li nám čas, v rokytnickém okolí se nabízí řada atraktivit – např. rozhledna Anna na Anenském vrchu, Muzeum tvrz Hanička, poutní kostel a obec Neratov, Zemská brána – rokle na Divoké Orlici, Kunštátská kaple. Vykoupat se lze v nedaleké Pastvinské přehradě. Zastavit se stojí za to také v kostele sv. Jana Křtitele. Je prodchnut mnoha událostmi i mýty – jak nás o tom poučil bývalý starosta Rokytnice Petr Hodousek.

Za horami se dobře žije

Tuto skutečnost nám zase potvrdil současný starosta Orlického Záhoří, Vojtěch Špinler. Po chvíli setkání s ním v Horské chatě Záhoří jsme se brzy přestali divit, že do funkce starosty je volen opakovaně. Srší iniciativou a energií, ale i spoustou nápadů, z nichž mnohé už uspokojivě fungují v praxi a obci přinášejí prospěch. Také s ním jsme absolvovali toulku lokalitou, po níž nám zůstal jen obdiv a uznání. „Nemáme to tu jednoduché“, počal svůj komentář, „jsme výš a od vnitrozemí nás dělí pásmo hor – proto záhoří – (máme i delší topnou sezonu) – ale výsledkem je, že držíme spolu, vzájemně se podporujeme a pomáháme si. Bez toho by to nešlo“. Dřevaři a skláři se tu vyskytovali již v letech 1590 – 1600. Zdejší obce spadaly do panství opočenského, solnického a rychnovského. První písemná zmínka o obci Kunštát, dnes Orlické Záhoří, se datuje z r. 1623. Dominantním objektem vsi je kostel sv. Jana Křtitele z let 1754 – 1763. Před ním na jeho místě stál kostel dřevěný z r. 1612. Kromě církevních obřadů se zde odehrávají akce kulturní a výstavy. Najdeme tu i stálou výstavu sklářství a umění barokního malíře skla a porcelánu Ignáce Preisslera. Hlavní oltář se sochami sv. Jana Nepomuckého, sv. Zikmunda, sv. Václava a sv. Vojtěcha byl dokladem respektu k českým národním světcům v poněmčeném pohraničí. Od roku 2018 je věž kostela po rekonstrukci a přístupna veřejnosti. O dva roky později byla socha a zvon sv. Jana Nepomuckého do kostela vráceny, vysvěceny a jsou k vidění turistům. Obec připomíná také návštěvu císaře Josefa II. (v r. 1779), který během jedné ze svých inspekčních cest vzal do rukou kosu a pomohl sklízet oves na poli sedláka Nutze. Jak obsáhlá a zajímavá je historie obce, tak pozoruhodná je i současnost.

Vedeni starostou Špinlerem jsme viděli rekonstruovanou býv. továrnu – dnes z jedné třetiny středisko pro děti a mládež (s výtvarnými pomůckami včetně keramické pece), z druhé hasičskou zbrojnici s nejmodernějším vybavením a ve třetí s mechanickou dílnou, která slouží k údržbě a opravám všech myslitelných technických, dopravních a strojních zařízení. (Starosta k tomu poznamenává: “jsem – rozuměj obec – tu největší zaměstnavatel“… Poté jsme vyjeli ke dvěma skiareálům – Černá Voda a Orlické Záhoří. Jsou zcela moderní a mají velký rozvojový potenciál. Záhoří během roku pořádá i velmi oblíbené, zavedené akce, jako Pouťové oslavy (21. – 22. června), Mezinárodní hasičskou soutěž (5. července), i věhlasné lesnické závody Kunštátský drvoštěp (9. srpna).

Je toho mnohem více, co nám mohou podorlické turistické klenoty nabídnout. Zatím jsme nehovořili např. o zdejší regionální gastronomii. Ochutnat jistě stojí za to např. kyselku – bílou polévku U Hubálků, nefalšované české buchty na Kozím chlívku, originální, certifikované produkty farmy Sokol z Rampuše, či pivo z pivovaru Rampušák v Dobrušce. Kdo by odolal? Orlicko se přímo nabízí k uskutečnění skvělých prázdnin či dovolené – už letos. Podrobnosti na webu Rokytnice zde, či web Orlické záhoří

Viktor Navara